Poslední grafické úpravy:
Den šestý, čtvrtek 4.7.2002
Denní plán:Na vodě se vyskytuje také spousta krizových situací. Nejzávažnější je utopení kamaráda, manželská hádka, rozbití lodi nebo jen "trocha vody" ve věcech. Ale my nejsme žádný slečinky. Kamarád si utopit se nedovolí, jedeme přes šutry a větve jako by se nechumelilo a pokud je bouřka, spíme v dešti venku, i když máme postavený 4 stany. Jako praví Specnaz :-D...
Z lodního deníku Radky:
Pavlův komentář najdete zde:
Je sedm hodin, ze stanu se hrabe Radka. Vítá se s nadšenci u ohně. Hanka, která spala celou noc poblíž svému kormidelníku a její spacák byl už plný vody, která se valila z mraků, zajásá nad volný spacákem.
Vlezla do něj a vylezla tradičně až o půl jedné.
Vzhůru je i Betka a tak mohou obě vyrazit do Sázavského klášterního kostela. Vždyť dneska je svátek sv. Prokopa, zakladatele kláštera.
Prohlídka po mši svaté je sice krátká, ale ty prostory stojí za to. Tedy hlavně jeden. Kapitulní síň, která má dochovanou i výzdobu. Vidíme zde Klanění tří králů, Pannu Marii s asi pětiletým Kristem
(což je docela ojedinělý výjev)a další výjevy. Po návratu ke stanům, kde většina stále spí, se mohou posílit koblížky, které Pavel koupil. Dvě pro každého, jelikož minule bylo slyšet reptání, že jedna je fakt málo.
No to je nádhera. 
(zaslouží si pochvalu před nastoupenou jednotkou a rozvinutou zástavou. Pavlovi třikrát Ahóóój, hoj, hoj, hoj) Ten kluk nám všem vidí do duše a odhadl, že po takové noci bude třeba morální vzpruhy, jak sám prohlásil. Každý probuzený z nich má radost. Celé dopoledne sušíme promáčené věci. Obloha příliš přívětivě nevypadá,
mraky se honí stále dokola a slunce si dnes asi moc neužijeme. Než se alespoň to nejdůležitější usuší, sbalí stany a připravíme se k odjezdu, je půl druhé. A než se v Sázavě dokoupí potraviny, jsou tři. Tak dnes tedy trháme rekord.
Šlajsna v Sázavě je skvělá a zvedne nám náladu. 
Také to, že se obloha přeci jen rozjasní. Vždyť nemáme na dnešek naplánovanou nijak dlouhou cestu. O to bohatší je den na zážitky. Konečně se dají sjet všechny jezy, které máme na cestě.
Možná je to tím, že přes noc přeci jen stoupla voda. Je to paráda. Akorát Martinovi s Pavlem nějak nestačí koupat jenom loď, chtějí i sebe, takže se na každém druhém jezu udělají. A co k tomu Máca? "Udělal jsem se na osmnáctce, to je dost dobrý.
A na šestnáctce taky. Jen patnáctku jsme pouze nakousli."
(Čísla měla původně znamenat označení jezů v mapě.) Koupe se, úmyslně, i Eliška s Maruškou, kterým je pak také pořádná zima. Širda s Janou si udělají maskovací loď, takže jim příď i záď
zdobí stromky a celá loď je pokrytá kopřivami a vším, co podél břehů roste. DOBRÝ, DROŽĎááá!!!:-D. S přibývajícími hodinami přibývá i vody v podobě dešťových kapek i zimy. S ulehčením přivítáme na levém břehu bývalý
pionýrský tábor, asi, jehož majitelka nás nechá všechny přespat v jedné chatce 
za třicet korun na osobu. Ta chatka je sice původně pro čtyři lidi, ale v pohodě se naskládáme všichni. Již jen nemnozí dodržují večerní koupel v řece. Pavel mezi nimi samozřejmě nechybí.
Koupel v teplé sprše má však také něco do sebe. A pak sedíme v hospůdce, docela stahaní, zahříváme se čajem a usínáme. Nestihneme ani hrát mafii, spánek nás přemůže ještě před půlnocí. Nepomůže ani Fuldovo: "Radko, nespi." Než totiž Radka stihne odpovědět, usne jak nemluvně.
A jaký byl Pavlův "pravý" záměr s těmi koblížky ráno? Jak se nám se smíchem svěřil, při brigádě v pekárně zjistil, že koblížky jsou to nejpracnější a nejšílenější, co pekař musí dělat. Ale pokud by je lidi přestali jíst, nemuseli by je pekaři dělat. Ovšem na to,
aby nám je zošklivil, to byla malá dávka. Ale mohl by ve svém úmyslu pokračovat, zítra bychom jistě snědli i tři.
A ještě jedna Elišky hláška na Radku, v té chvíli kormidelníka a Betku coby háčka: "Radko, nějak se ti háká fláček!"