Láďa Odvárka - Laďa
Mohlo by vás zajímat:
Nejstarší účastník expedice Sázava 2002
Zaměřením jeskyňář, kde je tma a těsno, tam je doma
Perfektně imituje Felixe Holzmanna
Velitel Vlajkové lodi
Najdete zde:
Dojmy z akce
Vyjádření k deníku
Láďovy fotky
Dojmy z akce:
Při jednom plánování prázdnin s Pavlem, projevil zájem jet vodu, a že jestli něco neorganizuji. Sice mám už 6 vod za sebou, ale stále mám z vodního živlu respekt, ale něco takového ještě organizovat, z toho jde skoro až panický strach.... Velmi jsem tedy uvítal, když mi Zdeněk, kterého jsem poznal jen pár hodin předtím díky Tomáši Lédlovi, nabídl účast na Sázavě. Takže super, jedem!
Začátek vody nebyl jednoduchý, mísily se různé informační šumy. Zde bych rád uvedl zprávu SMS, kteru jsem dostal od Zdendy po cestě do Havlbrodu:
Já ji bohužel nemůžu najít, ale ty sis ji psal, tak ji prosím doplň.
Bohužel, zpráva zmizela v hlubinách odpadkového koše...pak to šplouchlo, zakvákalo a zmizela v propadlišti dějin. Ale to nevadí. On Širda zase něco vytvoří a já to sem potom dodám. ;-)
I přesto se nám podařilo se sejít a přesunout k Petrovi. Tady bych chtěl z tohoto místa - nebo raději z tohoto místa?? - poděkovat pohostinnosti Petra a jeho rodičů. Rádo se stalo, byla to pro nás velká čest mít takové hosty :-D
A už tu je první den věnovaný řece Sázavě. Sice ji jen nesměle obhlížíme ze břehu a vzájemně se oťukáváme. Podél Stvořidel bylo opravdu krásně. Komentář jsem z úsporných důvodů umístil na fotky jako alternativní text.
Další fota později....
Vzpomínky a připomínky:
Tady bych chtěl reagovat na některé momenty z lodního deníku nebo příspěvků ostatních drožďáků:
je pravda, že jsme se s Maruškou pokusili napodobit bájný Pavlův sjezd jezu, kdy je hlavní neopustit loď, aspoň jednou nohou. Já ale zbaběle nasedl celej někde v půli jezu do lodi a namířil to přímo mezi balvany, kde jsme s zaklínili a tudíž nepřevrátili a díváky tím vyloženě zklamali. O pozdvižení se ovšem zasloužil Petr s Hankou, jinak loď, která se nikdy nepřevrací......
v deníku je u posledního jezu čtvrtého dne pouhé konstatování, že ho projedou jen tři loďě a ostatní končí ve vodě. Já bych doplnil, že to bylo poprvé co jsem se s Maruškou udělal, totiž kdy jsem se z pozice kormidelníka převrátil. Nic to nemění na konstatování, že ho sjely pouze tři lodě :-D.
No nic, všechno je jednou poprvé a jednou se s tím začít musí..... Jen doufám, že kolínko Marušky moc nebolelo. Ale bolelo!!! a jak. :-D.
Často si vzpomenu na vás všechny a řeku Sázavu. Jak jsem se někdy ujímal role topiče a rozdmýchavače ohně, který na nás zákeřně valil kouř, ale hlavně hřál. Nebo třeba, když jsem sbíral okurky v bouřce, tedy ony byly 3 za sebou... ještě, že jsem to už měl nacvičeno ze Sázavy. Tedy ne sbírání, ale pobyt v bouřce. Nebo že jsem splnil můj plán pití Rumu na další pětiletku....
Taky už vím, který stan si nepůjčovat a hlavně, že není rozumné do něj vše nastěhovat před bouřkou, ale raději nechat vše v bezpečí bandy.
Kdybych to měl shrnout: .... na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!!!