Poslední grafické úpravy:
Den devátý, poslední, neděle 7.7.2002
Denní plán:...a zůstalo jen ticho, oheň vyhasl a nikdo již více na něj nepřiložil...prázdná dlaň se otevřela, ale žadná další nebyla, která by ji stiskla...jen tón té řeky, která byla naším tichým společníkem, se tím krajem line dál...kde jste vy krásní lidé - vy krásné duše???... snad jen v poslední pikovické peřeji se líně převalí parma, vyskočí z vody, změní se ve vodníka a do noci skřehotá svou tichou píseň o měsíčku a niti...
Z lodního deníku Radky:
...zde si dovolím vstoupit do krásného vzpomínání lodního deníku Rádi, protože dnešní den znělo nad Sázavou smutné Krleš!!!! Smutné proto, že se nerozpouští Souloď.... rozpouští se celý konvoj...háčci opouští své kormidelníky a naopak, dávají se dohromady jiná uskupení a hlavně...není komu hrát, komu zpívat a zbývá jen krásná vzpomínka na ten plodný týden plný neočekávaných, nenaplánovatelných akciček. Lidi, jak je těžké se odvrátit zády a nastoupit do vlaku, který mně odveze na druhou stranu...na mou stranu...domů...kde je doma?...tam kde vás mají rádi...opouštím jeden domov a druhý na mně čeká....kolik má člověk domovů? ...jen se neohlédnout a nechat si pro sebe jen to dobré, nenechat vidět svůj smutek z rozloučení.....ahooooooooj...
Petr vstává mezi prvními. Jako jediný jede směrem od Prahy, takže nasedne do vlaku hned v osm a rozloučením je vztyčený palec ruky, která kouká z okýnka odjíždějícího vlaku. Ostatní postupně snídají, sklízí, aby dalším vlakem odjeli Radka, Betka, Eliška, Máca, Pavel a Láďa. Oba zbývající kluci (Širda a Fulda) počkají do poledne, než přijede pro kaplické holky (Maruška, Hani a Jani) odvoz. A tak se každý rozjíždíme do svého domova. Se vzpomínkami, s předsevzetím, že příští rok pojedeme zas a snad i s pocitem, že tento týden nebyl jen tak plutím po řece, ale dal nám poznat se navzájem v nejrůznějších situacích, trávili jsme společně celé dny (i noci), snažili se poznat, co ty druhé potěší, jací jsou. A skrze ně poznávali i sami sebe. 130 kilometrů Sázavy jsme upluli. Stejně tolik kilometrů našeho života. Stály za to. Ať je tomu tak i s těmi dalšími. Tak se snažme....
...ahoj, na závěr deníku je tu písnička, která vznikala celou vodu a dotvořena byla až v Plzni na nádraží. Všem, kdo se na ní podíleli třikrát Ahoooj!!!, hoj!!!, hoj!!!, hoj...!!!
LODIČKA
(melodie stejná jako Mašinka od Semtexu)
Jede jede lodička
Šplouchá za ní vodička
Jede jede do dáli
Veze samý vožralý
Háček je vždy nejistý
Rumem si ho pojistím
Další láhev vytasím
Naši žízeň uhasím
Do večera času dost
Podjíždíme další most
Shora na nás lidi mávaj
Malé šance jen nám dávaj
Na kameni kačer stál
Jak nás viděl tak se bál
Brzy bude bez peří
Dáme si ho k večeři
V dálce slyším další jez
Když nesjedeš tak ho snes
To nevadí jak ho zdoláš
Hlavně když se neuděláš
Český Šternberk vítá nás
Další z posázavských krás
Nemůžem přec jenom plouti
Památek se nedotknouti
Nerozhází nás už nic
Ani voda ani hic
Každej úsek je tu skvělej
Ať je peřej nebo volej
Když se večer přiráží
V hospodě se naráží
Kytara nám vždycky brouká
Ať je kemp a nebo louka