Pavel Šotnar - Pavel
Údaje, které nejsou tajné:
Dosud suchozemská "krysa" a hned na kormidle!!!
Benjamínek expedice Sázava 2002 (z hlediska zkušeností)
Dělá kdeco, nejlíp je mu ve vodě i když je hodně studená
Nesmírný obětavec a neuvěřitelný pohodář
Jeden z velitelů Křížníku
Dojmy z akce, vzkazy:
Úterý:
nemělo by být zapomenuto nevšedního sportovního výkonu nejmenovaného člena výpravy (mě) a to originální formy bleskurychlého sjetí jezu tzv. boční šok-slajd s nožní brzdou
doprovázený umným zaklením a perfektním dokluzem do telefláku. Podobnou perličkou získal Valenta olympijské zlato a kdyby bylo poblíž železářství, mohl jsem to udělat klidně
třeba s šesti vruty. Někteří plagiátoři tento prvek později zkoušeli napodobit, například Laďa s Maruškou, ale moc jim to nešlo, nedokázali se ani poranit!!!
(malá vsuvka za větu, že jsem se dobrovolně uvolil hlídat lodě, když šli ostatní na hrad Šternberk)
Někteří by řekli jaká to není oběť,
hlídat šest banánů, jedenáct konví/band (to je takový překladatelský oříšek, v originále to znamená: kolik třešní, tolik višní ), jenomže práskaní jedinci si najdou požitky
všade; no věřili byste tomu, že skupina lodí co tam přijela po nás (větší banáni pro rodiny s díťětem), holduje nápoji zvanému čajda? Jak přijížděla první jejich loď, paní
na háčku zavolala: Ahóój, můžeš nám pomoct? a myslela tím patrně, že jim podržím loď při vystupování, proto se nikdo nemůže divit jejímu zděšení, když jsem loď i s nimi brutálně
vyvlekl celou na břeh, v šoku do mě nalili dvě deci čajdy a stejnou proceduru jsem absolvoval i s dalšími pěti loděmi. Jelikož se složení čajdy pohybuje od čaje s rumem po rum s
čajem u nejotrlejších posádek, slušně jsem si frčel. Tak jsem hajcoval (žhnul) že se při koupání kolem mě rozestupovala voda, což nabízí zajímavou teorii k problému páně Mojžíšova
rozestoupeného Rudého moře. A ostatní prý na zámku obdivovali palné zbraně! Cha, vůbec nevědí, co bylo u vody nejpalčivější.
kdo si ještě vzpomene na řeku porostlou v jednom ohybu od břehu ke břehu vodními rostlinami, které právě kvetly. Měly kvítky podobné květům jahod,
schválně jsem jel prostředkem a byla to veliká krása, tohle zákoutí si vybavím, když se řekne řeka Sázava. Rostlina se prý jmenuje lakušník.
Popis příbuzné rostliny (tu pravou jsem nesehnal, ale je to skoro stejné - jedná se o lakušník vodní Batrachium aquatile) najdete pod obrázkem.
Čtvrtek:
Mám ještě jednu vzpomínku, která asi zapadla, možná se k ní později vyjádří Máca, protože se samozřejmě týká Elišky pod parou. Stalo se to myslím ve čtvrtek, protože jen ten den jsem jel na háčku:
Plujeme a plujeme, sluníčko v nás probouzí dobrou náladu, a Eliška se opět dostala k rumu (možná to byla velká dávka vodky při soulodi, ale to se nedalo sledovat čím se zrovna Eliška lízla).
Zezadu je slyšet teskný nářek kormidelníka Fuldy, že má místo háčka zavazadlo a ještě k tomu opilý. Po chvíli nás však předjíždí spokojený Fulda, Eržika (pod vlivem alkoholu se milá, obětavá,
chápající Eliška mění v Eržiku) stojí v řece a nadává. Jediný Máca je ochoten Eržiku nabrat na záď, čímž naše už tak dost přetížená loď velice trpí, a Eržika navíc neudrží rovnováhu.
Z krize vede jen jedna cesta, abordáž k Fuldovi, násilný výsadek černého pasažéra zpět na mateřskou loď. Jen co soulodíme, začíná peklo. Eliška slovně komentuje náročný proces přelézání:
"spim, slyším šramot, probudim se, otevřu dvééře, jedna bašule" a přehodila jednu nohu do sousední lodi-málem jsem vypadl z lodi,
"spim, slyším šramot, probudím se, otevřu dvééře, druhá bašule" ano správně předpokládáte, přehodila i druhou nohu do sousední lodi,čímž se dostala do geniální pozice - nohy v jedné lodi,
sedíc na zádi lodi druhé, lodě se začaly rozjíždět a Elišce zřejmě došly bašule: "spim, probudím se, otevřu dvééře, a a a já se tam nemůžu dostat". To už nás moc nedojímalo,
jelikož nás svou snahou přelézt málem potopila. A když přelezla, rozléhal se nad ztichlou hladinou opět již jen teskný vzlykot Fuldy nad stavem některých zavazadel.
A to je vše, :-D.