Poslední grafické úpravy:
Den třetí, pondělí 1.7.2002
Denní plán:Rána v trávě. Kdo nezažil poránu radost ze slunce, které rozehřeje plachtu a vyžene vás ze spacáku, nebo husí kůži, když se probudí v louži a úplně promočeném spacáku, ať zkusí vodu. Vstávali jsme všichni poměrně brzy (až na Hanku, která je rozenej spavec), ale s odjezdem byl vždy problém. Skluz oproti stanovenému "Té nula", byl vždy větší a větší. Ale co, hlavně když se všechno stihne podle plánu a je pohoda :-D. Denní rozvrh trasy byl vždy dodržen, i když někdy jsme dorazili do kempu na poslední chvíli...
Z lodního deníku Radky:
Radky optimistické představy, že se vyjede v deset, se tak trošku nesplnily a vyjíždí se skoro už tradičně v půl dvanácté. Nijak to ale nevadí. Slunce se chvílemi schovává za mraky, takže je příjemně a nemusíme uhýbat slunečním paprskům.
Počasí vydrží snad i nadále a my budeme moci spát stále pod širákem, hezky u ohýnku. Smějeme se, že je na nás ráno docela zábavný pohled,
jak se všichni vylíháváme ze spacáků jako larvy nějakého motýla. Ještě na cestě uděláme malou zastávku ve Zruči nad Sázavou, abychom doplnili základní potraviny a můžeme pokračovat.
Ještě předtím se nám do kroniky zvěční spoluputovníci z Prahy:
"Hrozně rádi sme Vás poznali a budem na Vás vzpomínat s láskou. Ahoj Irena, Bodiguard, Eva, Franta a ostatní"
Jsou to ti v proužkovaném vězeňském oblečení, kteří nocovali jako my v kempu v Horce. Vegetí tam už dva dni a kam navečer dojedou, odtud se vrací zpět. Na jízdu se vším všudy jsou prý už moc staří. Smáli se, že se jim konečně podařilo předjet nás,
BANáááNY (!!! :-o). Jo, žlutá barva je velmi nápadná. I pro nás, takže se s tímto označením záhy sžijeme.
Hurá, konečně sjíždíme jez.
Ostatní se musely přetahovat a teď konečně sjezd. Sice trošičku drhneme, ale naše plastový banány musí vydržet všechno, tak uvidíme. A jedeme dál. Chvíli pádlujeme, chvíli soulodíme a necháme se unášet proudem. V klídku se tak můžeme kochat i krajinou.
(Nejen obsahem flašek.) Je fakt nádherná. Hlavně k večeru, kdy se sluneční paprsky jdoucí přímo proti nám
rozbíhají po vlnkách na hladině, oslepují naše oči a vytváří nádherný obraz. O kus dál se na klidné vodě zrcadlí celý břeh. Skály, stromy, chatky, fakt je to strašně moc krásný. Celý život je krásný. Žijeme.
Rozhodneme se, že se pro dnešní den vyhneme kempu. Projedeme Kácov a zastavíme až za ním na prostorné louce ohraničené lesy. Hned vyrazíme na dříví. Jaké je naše překvapení,
když Fulda objeví na kopci za lesem rekreační středisko nejen s bazénem, ale i s hospodou, kam se oba Zdeňkové vypraví. Teda oni tvrdí, že jdou na dříví, ale příliš přesvědčivě to nezní (Fulda nemístně protopí, že nevěděl, že se tady musí na dříví s penězi, ale bylo vidět, že se blíží už Ráji :-D). Ostatní sedíme u ohně, večeříme a nakonec se rozhodneme,
že dojdeme pro pivo do Fuldovo pětilitrového barelu. Dobrý nápad, pivo je dobrý a i u ohně přijde jistě vhod. Ještě lepší bylo pohlédnout od hospody na protější stráň, kde se na louce vystavovaly večernímu slunci stočené balíky připravené ke svezení.
Jo, žeň je hojná… Fulda akorát podotkne, že by ten svah nechtěl sekat, ale i jemu se výhled líbí. Vrátíme se k ostatním i s pivem a zaposloucháme se do Petrových písniček. Je to pohoda. Brzy se na nebi rozzáří hvězdy a opanují celou oblohu. Stejně jako písničky opanují okolí. Dobrou noc.