Poslední grafické úpravy:

Volný večerní program

Poté co se všichni dosud přítomní vyspali po poměrně dlouhém (pro některé až nezvykle) seznamovacím večírku a po snídani jsme se všichni bavili veselým papouškem Fišerem, kterého jsem dostal k svátku od mých milých kolegů v práci. Fišer byl skutečně číslo. Během poledne, kdy jsem jel na nádraží pro další dorazivší členy výpravy, Širda stihl zorganizovat rozcvičku, na naší zahradě. Koštovaly se také třešně a obhlížel se náš "rozlehlý majetek":-)).

Z lodního deníku Radky:
Sobota 29.6. Hurá, jedeme na Sázavu. Vlak v Plzni jsme stihli, dokonce i přijel včas. Akorát Fulda si zrovínka šel koupit párek v rohlíku, (který mimochodem snědl ještě dříve, něž se k nám vrátil,) takže jsme všechny bandy, pádla a veškerá zavazadla stěhovaly do vlaku samy. My, to znamená Eliška, Betka a Radka. Jedeme z Plzně, s ostatními se sejdeme ve Veselém Žďáru u Petra. Jo, cesta vlakem je dobrá. Akorát Fulda nesnese, aby někdo usnul dříve než on. Naším kupé se tedy neustále nesly věty: "Betko, nespi, Radko, nespi, Eliško, přeci nebudeš spát!" (Což Zděndovi vydrželo přes celou vodu.) Chvíli jsme tedy povídali, ale po přestupu v Praze už jsme chtěly spát všechny, tak jsme doufaly, že se uspí četbou novin. Jak bláhová představa. Nakonec sice přeci jen usnul, ale to bylo půl hodiny před Havlíčkovo Brodem, kde jsme vystupovali a mezitím stihla na Elišku, která jediná usnula, spadnout většina pádel, což Fuldu inspirovalo k tomu, aby s nimi začal napodobovat nad spící Eliškou jámu a kyvadlo. Přeci jen jsme ve zdraví všichni vystoupili. Petr už nás čekal na nádraží. Poskládali jsme se do auta a nechali se odvést do Veselého Žďáru. Tam už byli všichni po obědě, stejně jako za chvíli i my. Paní Sedláková připravila guláš a ten teda byl. Mňam. Seznámení s ostatními bylo zábavné. Známe se tak z poloviny, ostatní jména i lidi se zapamatují a poznají stejně až během nadcházejících společných dní, tak proč se teď děsit zmatku ve jménech. Vyrazit vstříc týdnu na Sázavě můžeme až po druhé hodině, kdy skončila bouřka, která za okny zuřila a déšť odešel zas dál. Bandy a další věci zůstanou zatím zde, budou za námi přivezeny Petrovo rodiči rovnou do Ledče, kam během dneška chceme doputovat po svých. Kousek, z Okrouhlice do Smrčné, si ukrátíme vlakem, což pro Marušku byla první cesta tímto dopravním prostředkem. Odtud jsme procházeli po červené trase po levém břehu Sázavy a vychutnávali si pohled na její koryto plné žulových balvanů. Semtam projeli nějací vodáci na laminátkách až to zarachotilo. Ve Stvořidlech, kde také končí stejnojmenná přírodní rezervace a pověstné peřeje, jsme se občerstvili dobrým Havlbrodským pivem. A pocity? Prý pohoda. Krajina je nádherná, občas sice poprchává, ale to nijak nebrání ani tomu, abychom v žulových skalách svedli šiškovou válku. Cesta byla zábavná i tím, že bylo dobře vidět, koho co baví, co je jeho oborem. Fulda se kochal především vzrostlou kukuřicí, Laďa prolézal žulové útesy a hledal skuliny do kterých by nejlépe zapadl, Petr s Betkou určovali kytky i brouky, Pavel se k nim občas přidával. A jdeme dál. V Ledči na náměstí se nás ujala jedna malá hospůdka. Dali nám tu najíst a napít a mi vyčkali příjezdu týlového zabezpečení, které přivezlo proviant. A pak kemp u řeky s výhledem na hrad nad řekou, na mraky plující oblohou. Ty se však trhaly a rozplývaly, bude jasná noc. Někteří se vydali ihned po večeři ozkoušet vodu, ale byla ledová a u kraje bylo bahno, takže to co nezvládla řeka, musela spravit sprcha:-)). Ještě si zaběhat na oválu na sousedním stadionu, patřícím kdysi proslulému podniku Kovofiniš, protáhnout si všechny kosti a pak už jen rozdělat oheň, vyndat kytary a začít hrát a zpívat. Máme s sebou dokonce dvě sladká dřeva, Petrovo a Širdovo. Oba majitelé se kytar také ujmou s plnou parádou. Písniček je dost, postupně však přibývá i nočního chladu, takže jeden po druhém zalézáme do spacáků. Přesto vydržíme ze všech lidí v kempu nejdéle. Zdolali jsme i sousedy s fňuknou a dvěma klarinety. Bylo to takové alkoholem hudebně ohluchlé, vodácké uskupení, které jsme již na další cestě vídali jenom sporadicky, až se vytratilo docela.

Dobrou noc.