Poslední grafické úpravy:
Den osmý, sobota 6.7.2002
Denní plán:I Specnaz musí počítat s tím, že na něho přijde slabá chvilka. Někdo se při té příležitosti chytá lodi, jiný při průjezdu zabalákem pod šlajsnou křičí nééé, někdo už při pohledu do vařícího jazyka šlajsny pádluje zpátky domů a křičí já tam nechci!!! :-D. Někteří háčci by mohli vyprávět. Ale co je bolestivějšího pro starýho mořskýho vlka, než pocit, kdy shodí loď na vodu a řekne si dnes naposled? A teprve ten pocit, kdy umyje koráb rýžákem a vyvleče ho na pevninu, aby ho spálil a stala se z něj suchozemská krysa? Neznáte to? Jeďte na vodu...
Z lodního deníku Radky:
Věrni tradici vyjíždíme v poledne. Slunce praží na spálená těla, ale čeká nás dvacet kilometrů, takže musíme jet. Kromě jednoho jezu se dají sjet všechny. Když projíždíme Týncem, Fulda volá na továrnu Jawa: "Potřebuju novou spojku.
A karburátor kdyby se našel, bych taky bral." Akorát ho asi nikdo neslyšel. A pak ani se nenadějeme a už jsme v Kamenném Přívozu, doplňujeme energii jídlem i pitím. Je proč. Právě jsme projeli několik kilometrů peřejí, což byl slalom
mezi šutrama jak hrom. Ale nádhera, paráda, je to strašně moc skvělý. Občas zkoušíme, 
zda jsou naše lodě opravdu nerozbitné, Jsou, alespoň zatím jo. Jízdu jsem si zpestřili koupáním se v jezu v Kaňově. Je to rovněž super.
Šlajsnou v prostředku se dají přenést lodě, jelikož přepad po stranách je vysoký skoro jako postavený člověk. 
O to je tam koupání zábavnější, protože stačí prolézt proud přepadávající vody a jsme za ní, v suchu, jen je slyšet mocný hukot tohoto krásného živlu.
Spokojení a mírně ospalí vyrážíme z Kamenného Přívozu dál. Hned na jezu pod hospodou se udělá Pavel s Martinem, ale jelikož už mají v obdobných situacích praxi, vylejou vodu z lodi a pokračují dál. A zas peřeje, sem tam zpestřené malinkými jízky.
Nejsou už sice tak brutálně poseté kameny, ale přesto i tady je co dělat. A jelikož jsou dále fakt už jen samý peřeje, dorazíme do Pikovic ještě před šestou hodinou. Dobře tomu, alespoň stihneme vrátit lodě dnes a ne až zítra odpoledne. Sice tím pádem nestihneme vodní bitvu,
ale jelikož se z nebe začne pozvolna snášet déšť, příliš dlouho netruchlíme. V dálce se ozývá i hřímání, takže ještě rychle do vln Sázavy. 
Naposled. Kapek přibývá, neodolá jim jen Pavel, Širda a Radka. Řeka je teploučká jak kafe. Paráda. Věci jsou stejně jako ostatní schovaný pod mostem,
můžeme se plně radovat z vody. Když se bouřka začne nebezpečně přibližovat, nezbývá nám nic jiného, než z vody vylézt. Tak zas někdy příště. A pak stojíme pod mostem, čekáme až déšť alespoň poleví a Pavel s Širdou volají své tradiční: "Tomu říkáš déšť!!???".
Petr zase protápí to své "Tolik vody nemáš, abys mě zlomil!!!" Korunu tomu dává Fulda, který to tam nahoře žehlí a prosí za odpuštění a pro sebe ten malinkej proužek světla :-D. Jo, je sranda. Dopijeme medovinu a
všechno další, co zbylo, sníme luncheonmeat, chleba se sýrem a vydáme se do suché hospody.A teď v ní sedíme a Petra přemlouvá jeden chlap, asi Ben, aby mu zahrál písničku O vlaku od Plíhala.
Petr sice dlouho odolával, nechce se mu tady hrát, ale nakonec souhlasil s tím, že si půjčí kytaru od jeho kumpánů vedle u stolu. Ben byl spokojený a teď Petra přemlouvá, aby se na něco nechal pozvat.
A jelikož nemá žádný úspěch, baví nás tedy alespoň vtipy. Je to šílený, víc než vtipům se smějeme Benovi. Hurá, konečně se Petr nechal pozvat aspoň na pivo. Akorát, že jsme se zbavili jen vtipů, Bena ne. Až Pavel ho rozhodí, jelikož při jeho přiblížení ke stolu se začne neovladatelně třást s tím,
že má děsný strach z cizích lidí. Padáme u stolu smíchy. Hraje to opravdu dobře. Ben se sice chvíli snaží s ním kamarádit, ale Pavel je nezdolný. Až po chvíli si konečně všichni můžeme připít na celý skvělý týden na Sázavě. Tak na tebe. Sázavo!
Abychom pokračovali v nejrůznějších prostorách pro přenocování, ubytujeme se dnes na nádraží za řekou. To už nejsme v Pikovicích, ale v Petrově. Petr neúnavně vyndá kytaru a hrábne do strun. Ostatní rozbalí spacáky a hezky do řady, jeden vedle druhého
se uloží k spánku. Písně se rozléhají prostornou místností i ztichlou okolní krajinou. Zní fakt hezky. Posléze se i s kytarou uloží i Petr a drží ji velmi pevně, takže nám dá docela velkou práci ji z jeho objetí vyprostit, ji uložit do obalu a Petra do spacáku. A pak už se všude rozhostí naprosté ticho...