Poslední grafické úpravy:
Den pátý, středa 3.7.2002
Denní plán:Příjezd dalších vodáků, kteří obohacují kolektiv o další nápady je vždy vítaným zpestřením, viz. horní obrázek. Dalším důležitým mometem v životě vodáka je sjezd první šlajsny, zde se z vodáka začátečníka stává vodák pokročilý. Sjede-li šlajsnu sám poprvé na kormidle, stává se z něj vodák zkušený :-D. V Ratajích se většina výpravy morfovala dle této typologie...
Z lodního deníku Radky:
Slunce. Září na obloze již od časného rána. To je vzhledem k včerejší spršce
příjemná změna. Teda jak pro koho. Širda s Mácou se zřejmě nechtěli smířit s tím, že bychom byli v suchém oblečení a ještě ze spacáku vytáhli Elišku,
aby ji hodili do vody. Radka ji následovala v zápětí. Jak obě nadávaly asi ani není třeba popisovat. Náladu všem vylepšily koblížky, které jsme si včera objednali. Jeden pro každého. Zmizely okamžitě.
Vyjíždíme před polednem. Vydovádění jedem dál. Nemáme před sebou nic dlouhého. Asi v polovině cesty zahlédne Máca sako a jsme jasní. Jde se hrát (i plácat) beach volejbal. A je to skvělý. Až když se všichni po hřišti dostatečně proženeme,
vrátíme se k lodím. Je krásně teplo, voda přímo láká smočit v ní celá těla. Neodoláme a další hodinu svádíme kohoutí zápasy, vyhazujeme se, abychom pak s cáknutím dopadali zpět na hladinu, skáčeme z mola a cákáme na sebe.
V poslední fázi se rozhodneme dělat pyramidu, 
ze svých těl, což je opět doprovázeno smíchem. I když se ne úplně daří. To totiž vůbec nevadí.
Dnešním cílem je Sázava. Sjedeme poslední jez a zakotvíme kousek za ním,
na louce s výhledem přímo na klášter.
Radka s Betkou sjíždí ještě kousek níž, aby si nejen prohlédly klášter alespoň zvenku ještě dneska, ale aby také zjistili, jak fungují prohlídky. Každou hodinu od devíti ráno. Po příjezdu zpět už Fulda volá,
že se blýská, ať se rychle postaví stany. Za tak krásným počasím se opravdu žene bouřka. Stany jsou v mžiku postavený, oheň hoří, večeře se dělá. Většina na ní nečeká a jde rovnou do jakékoliv teplé hospůdky.
Z pár kapek se záhy stane liják, bouřka se předvádí ve své nejlepší podobě. Je přímo nad námi, tak není divu. Radujeme se z deště, který bubnuje na pláštěnkou skrytá
záda a jemně je masíruje, z blesků, které ozařují celou krajinu, z hromů, které ukazují, kdo je tady pánem. Je to možná bláznivý, třeba jo, ale je to krásný. Byla by nuda mít pořád hezky. Takhle se nám příroda ukazuje v každé své podobě. Sedíme před stany,
jen Zděndové zalezli do stanu.
To se brzy ukáže jako ne zcela šťastný nápad, jelikož se ocitnou v louži. Kudy se tam voda dostala, je malou záhadou. Ani nevím, jak dlouho bouřka trvala. Snad hodinu, možná i víc. Když se přeci jenom vybouří, Širda, Fulda i Petr
odejdou do hospody také a zůstane jen Pavel, Laďa a Radka. 
Kluci mají stan mokrý. Jsme na hrbolatým terénu, není divu. Snadno se do stanů může dostat voda. Jdeme raději projít okolí, zda nebude někde jiný vhodný přístřešek, kam bychom se v nouzi nejvyšší mohli ukrýt.
Prohlídka noční Sázavy je krásná. Klášter i se svými obyvateli (basiliány) už spí, stejně jako většina lidí v Sázavě. Najdeme suchou, 
zastřešenou zastávku i most, pod kterým by se také nechalo v pohodě spát. Po opačném břehu se vracíme zpět ke stanům a ubytujeme se zatím v Elišky stanu, který vodě statečně odolává. Mezitím v hospodě (hospodách): "Kapitykap, kapitykáp… Začíná pršet. Blbost, liják jako k… Martin, teda já, zahájil s holkama sprintovský běh směr oáza klidu - hospoda. Z první nás ale vyhodili, po dvou minutách že končí. Ještě že tak. Ta druhá je super. Bezvadné jídlo a obsluha.
Cítím se jak v ráji a nebo snad v harému? Jídlo, ženy, chybí mi jen zpěv. Dorazil Fulda, Petr, Širda. Po jednom pivu razíme dál, jelikož je jedenáct a oni končí. Přes místní vodotrysk míříme k další záchraně. Jsme tam. Bezva. Kulečník, jukebox, motorky, fotbal, … Noc je ještě mladá, startujem.
Já závodím s Fuldou a Širdou na motorkách a pak vyklepnu Fuldu s Janou ve fotbale. Já + Eržika. (tj. Eliška, o který kluci prohlásili, že ji, hodnou Elišku, 
ztratili někde v Ledči a místo ní nalodili tuto Eržiku - pozn.aut.). Kluci s protějšky rvou prachy do písniček. Začíná vodácké disko.
Fulda mezitím přeměnil Janu na "Rumovou vílu". Je úžasnej, co on s těma holkama dokáže. Při tanci zkoušíme různé akrobatické cviky. (Eliška je cítí i druhý den - lituje.) Petr tančí s Maruškou silně erotické labutí jezero. To však už nastupuje Fulda: "Černá labuť útočí a škrtí bílou labuť (Petr) a vítězí!"
I Maruška je dobita. Až kolem druhé vyrazíme zpět. 
Blokujem celou silnici a pak stezkou odvahy podél břehu míříme k promáčeným stanům i věcem. Širda s Petrem vykouzlili z mokrého dřeva oheň a i s Pavlem ho opatrují až do rána jako vlastní. Usínám pod širákem. Blbost. Kapitykáp. Prší. Zalezeme s Širdou,
Eliškou a Maruškou do jednoho stanu. Nezapomenutelná noc s Maruščiným kolenem v zádech. U ohně zůstal jen Petr s Pavlem a Hanka. A vedle stanu Betka zachumlaná pod pláštěnkou. Ráno nás Pavel vítá úsměvem a hlavně sladkými koblížky. Být holka, snad by ode mne dostal i pusu. A tím končím - Tvá Máňa.
P.S. Malá vsuvka. Někdy v půlce akce začínají holky tancovat v rytmu
("konečně" se trefily) a kluci jim strkají papírové penízky za různé části oblečení. Širda takhle přišel o litr, který se mu vrátil až po třech dnech, neboť na něj zapomněl. Je vidět, že není zelenáč a už se s těmi penízky rozloučil."
Já se ještě zmíním o noční cestě z lokálu domů, neboť Sázava zřejmě již dlouho nezažila rázný pochod několika ožralejch vagabundů svým centrem. Širda, rozený i študovaný velitel, velel obvyklé povely a většina mužstva a ženstva pochodovala, jako kdyby zrovna skládala přísahu nebo mašírovala někde na přehlídce.